Satikův seznam nedoceněných her: Crysis 3 (01.01.2014)
Série Crysis mě zaujala už od prvního dílu, který mě šokoval nejen grafikou, ale hlavně nádherným level designem a novými způsoby hraní. Tehdy hra neměla dohromady žádný příběh, ale vynahrazovala to atmosféra prozkoumávání ostrova Lingshan, který ukrýval něco děsivého, co terpve mělo vyjít na povrch. Vniknutí do lodě nebo závěrečný boj proti invazi ve Warheadu nabídly nádherný herní zážitek.

 

Od druhého dílu jsem proto očekával, že toho nabídne minimálně stejně, jako předchozí díl s datadiskem. Změna prostředí byla zajímavá, ale nakonec se ukázalo, že New York je spíš omezující. Tentokrát jsem si hru už tolik neužíval. Sephové se najednou proměnili v chodící vojáky, létající kovové stroje přeměnili na sephské bojové vrtulníky a snad kromě sonického děla, které bylo spíš dost otravné než zábavné, jsem nenarazil na žádné jiné jednotky. Omezující byly i naprosto nezajímavé postavy, neustálé plnění cizích rozkazů a vůbec celkové hraní, ve kterém se neobjevilo kromě konce nic, co bych si zapamatoval.

Později jsem si koupil knížku Crysis: Legie, která popisuje celý děj druhého dílu a navrch přidává spoustu různých poznatků. Zjistil jsem, že ten příběh je vlastně skvělý, ale vývojáři ho nebyli schopní vůbec podat a ani se o to nesnažili, což byla škoda.


Těšil jsem se ale na vyřešení otázky sephské hrozby ve třetím díle. Když došlo na jeho oznámení a já si přečetl, že se odehrává mnohem později v době, kdy sephská hrozba už je dávno pryč, odsoudil jsem hru a dál ji nesledoval. A nevrátil jsem se k ní ani při vydání, kvůli rozhodnutí o ukončení podpory pro DirectX 9 karty. 

O Vánocích jsem se ale vyzbrojil novou kartou s podporou DirectX 11, a protože Crysis vždycky patřil mezi nejlíp vypadající hry, rozhodl jsem se třetí díl zahrát, ale neočekával jsem vůbec nic.

Hned na začátku hry jsem zjistil, proč vlastně hra nejede na DirectX 9. Očekával jsem grafiku na podobné úrovni, na jakou jsem byl zvyklý ve druhém díle, ale grafické zpracování mě překvapilo podobně výrazně, jako kdysi díl první. Ke všemu se všechno dobře pohybovalo (naštěstí ve hře nefungoval Fraps a díky tomu jsem nevěděl, jestli jede hra pomalu nebo ne a prostě jsem to neřešil :D ).
Další překvapení pro mě bylo připraveno v dalších levelech. Level design a grafické zpracování zarostlého dávno zničeného New Yorku byl neuvěřitelný. Samotné město o sobě dávalo vědět už jenom na pozadí - z všudepřítomné trávy a vody občas vylezly koleje, pohozená auta (sloužící ke krytí před nepřáteli :) ), semafory a v dálce zaujímaly místo poslední stojící mrakodrapy. Častokrát jsem jenom zůstal stát a rozhlížel se kolem.


Nádherné zpracování (jaké je u Crysis navíc zvykem) ale dobrou hru neudělá. Po chvíli hraní se ukázalo, že nic není tak černobílé, jak se zdálo, a Sephové přece jenom ještě dokáží něco nabídnout (a ke konci hry toho bude opravdu hodně :) ). Autoři se konečně pořádně zaměřili na příběh. Kromě Proroka je tu i řada vedlejších postav, které mají konečně ve hře smysl a působí mnohem věrohodněji, než například ve druhém díle. Obrovskou zásluhu na příběhu mají i různé zápisky, sephské studie a černé skříňky, které se dají po levelech jednoduše najít pomocí vizoru. O celé mimozemské invazi a nejen jí se tak dá zjistit mnohem víc, navíc je tu spousta odkazů a narážek na Lingshan (původní ostrov). Tento herní prvek mě bavil asi nejvíc, hlavně kvůli tomu, abych si všechno postupně spojil s informacemi z knížky a předchozích dílů.

Co mělo asi nejvíc vliv na hru je samozřejmě hlavní postava. V tomto směru si nemůžu stěžovat, v roli Proroka, který už sám neví, jestli je stále ještě člověk, (jeho nanooblek obsahuje směs lidské, sephské a umělé DNA), bylo zábavné hrát už jenom proto, že jde za svým vlastním cílem a hráč tak nemá pocit, že jenom plní cizí rozkazy. Propojení se sephským společenstvem bylo pěkné spestření. Rozmanitost sephských jednotek byla tentokrát vysoká, a i obyčejní mimozemští "vojáci" působili v zarostlém prostředí, ve kterém se dokázali pohybovat velmi obratně a uniknout tak i zraku vizoru, velmi nebezpečně.

Crysis 3 si bere z obou dílů to nejlepší a tento celek dokáže v mnoha ohledech dotáhnout ještě dál, než v obou předchozích dílech. Hratelností, prostředím a pojetím děje se přibližuje hodně k prvnímu dílu a principy naoobleku naopak vylepšuje z dílu druhého. V dnešní době musím přiznat i obrovské plus závěrečné části, která uzavírá sérii bez otevřených otázek, kterými by se vývojáři jistili pro další pokračování.

A proč jsem ho vlastně zařadil do mého nově vzniklého osobního seznamu nedoceněných her, kam patří například i Prototype 2? Zjistil jsem totiž, že moje nadšení ze třetího dílu nesdílím s mnoha hráči. Nedokážu si vysvětlit čím to je, buď jsem příliš jednoduchý hráč, nebo se ostatní neponořili do příběhu tak zaujatě, jako já. Někdo tuto hru dokonce označuje za pouhé technologické demo, které žádnou kvalitní hratelnost nenabízí. Crysis série možná nenabízí příběh podaný přímo pod nos, ale dává hodně prostoru k vlastnímu pátrání a některé otázky nechává pro hráče otevřené úplně, což mě vyhovovalo. Po zmíněném Prototypu 2 to byla další hra, kterou jsem si skvěle užil.