Jak je to s kreativitou (1.01.2013)

Zdravím, jsou 2 hodiny po půlnoci, nastal nový rok a většina lidí mého věku vyrazila ven za zábavou, kamarády, alkoholem a nevím za čím vším se dnes lidi ženou. V poslední době na ty oslavy nějak nejsem, tím myslím i Vánoce. Jasně, měl jsem radost, že jsem se mohl po roce setkat se všemi, na kom mně záleží jak ve virtuálním světě, tak v realitě (i když to nedávám znát). A měl jsem radost i z dárků, což byl letos český Euro Truck Simulátor 2, nedávno vyhlášený jako simulátor roku (opravdu skvělá hra) a tričko Lightning Soft, které jsem si nechal vytisknout, včetně našeho povedeného hesla :D To bylo vůbec poprvé, kdy jsem si přál na vánoce oblečení :)



Ale přesto jsem o těchto svátcích nějaký nešťastný, asi tím, že jsem zase starší a baví mě opravdu jenom tvorba her, protože jenom při tvorbě cítím, že dělám něco uspokojivého, že tím snad něco přináším světu a zároveň dělám to, co mně nejvíc baví. Je to takový můj smysl života. Chtěl bych sice víc, ale život málokdy plní všechny naše sny.

Ale spíš bych chtěl dnes psát o mých myšlenkách kolem problémů s tvorbou her a schopnostmi člověka. Konkrétně o kreativitě. Zjišťuju, že v projektu Warped Times mně dělá stále větší problém vymyslet samotné levely, rozložení prostředí a nové prvky. Jenom nevím, jestli jsou na vině vysoké nároky oproti minulým dílům nebo už jsem této série "přejedený", nebo dokonce ztrácím tuto schopnost úplně. To je taky důvod pomalého vývoje, vždycky se totiž zaseknu u každého levelu a než ho dokončím, trvá to dost dlouho.

Co je ale hodně zajímavé, je zjištění, že tento pokles kreativity je jenom iluze, jakési blokování. V době, kdy jsem nemohl vymyslet jednu část levelu, jsem ve snu podobný level viděl a velmi snadno jsem přidal nový prvek, se kterým level fungoval a který by mě nikdy nenapadl. Ponechme teď, že se mně zdá o hrách a PC, což podle mnoha lidí není normální. Důležitější je, že jsem tím zjistil, že moje kreativita a představivost nezmizela, jenom něco jakoby blokuje její plné použití.

Důvodem podle mně může být příliš omezené myšlení. Tím myslím, že nejsem schopný opustit moje vnímání reality a zbavit se tak hranic v myšlení a představivosti. Nemůžu se přenést přes její nedostatky a problémy a získat tak nezávislý pohled. To mně působí problémy i ve společnosti, dokážu totiž dobře chápat chování a pocity lidí, pokud jsou blízké mému chápání, ale odlišné chování pochopit už nedokážu a jejich pocity si neumím představit. Přitom jako osobnostní typ INFJ (což je osobnost s nejmenším výskytem :D ) bych toho měl být schopný.

Takže se budu muset snažit naučit se víc chápat svět z jiného než vlastního pohledu, myslím, že tím získám i větší představivost ve hrách. Dneska to bylo takové čtení o ničem, ale je občas dobré zamyslet se nad lidskou psychikou a jeho schopnostmi, protože je pěkně složitá :D A abych nezapomněl, přeju všem šťastný rok 2013, pokud se minulý příliš nevydařil, přeju vám, aby byl ten letošní lepší.