Crysis: Legie (10.03.2012)

Už je to hodně dlouho, co jsem naposledy četl knížku. Neměl jsem doteď důvod, a ani mě nevycházel čas. Ale protože musím mít referát do literatury o knižní novince, musel jsem nějakou knížku přečíst. A když už něco musím číst, proč si co nejvíc neusnadnit. Hledal jsem proto knížku, kterou bych nebral jen jako školní povinnost, ale kterou bych sám chtěl přečíst. Původně jsem chtěl sáhnout po Assassins Creed: The Secret Crusade, ale její česká verze má teprve vyjít. Takže jsem si pohledal podobné knížky, které mají základ v herním příběhu a jedinou, která mě vyhovovala, byla Crysis: Legie.

Musím se přiznat, že ze začátku jsem jí nedával moc velké naděje. V recenzi na internetu kritizovali hlavně nehodící se vsuvky mezi příběhem, množství nadávek a nudné části. Nepřidával tomu ani můj pocit z herního zpracování Crysis 2, které nebylo sice špatné, ale zdaleka se nemohlo rovnat prvnímu dílu. Přesto jsem knížku zkusil, hlavně jsem doufal, že se o příběhu dozvím víc, než bylo ve hře.




A musím říct, že to byla opravdu vynikající volba. Sice jsem toho za celý život moc nepřečetl, ale Crysis: Legie je zatím vůbec nejlepší knížkou. Hodně mě překvapilo, jak mě knížka dostala. Byl to pro mě mnohem silnější zážitek, než celá hra. Včera jsem u ní vydržel něco přes 4 hodiny a dnes jsem se už od rána těšil, až se k ní večer vrátím a dočtu ji. (samozřejmě jsem ji četl předtím, nejen tyto 2 dny). S recenzí proto nemůžu souhlasit. Nadávek tam sice bylo celkem dost, ale myslím, že díky tomu to bylo takové pravé a živé. V takových podmínkách se přece hodí občas použít nějaký silnější výraz, podle mě to hodně pomůže takovému tomu akčnímu a přítomnému pocitu. Při čtení jsem měl pocit, jako by se všechno stalo, všechno bylo úžasně popsané.

Zmíněné vsuvky sice byly vloženy do příběhu, ale vždycky měli nějakou návaznost na příběh a doplňovali informace nejen z pohledu Alcatraze. Často popisovali různé jiné zajímavé události, záznamy nebo rozhovory spojené s tím, co se ve městě nebo ve velení děje.

Zpracování příběhu v Crysis 2 a knížce
Dostávám k tomu nejdůležitějšímu, proč celou novinku píšu. Celý příběh jsem znal už ze hry, ale z toho, jak byl zpracovaný tam, jsem neměl žádný pořádný pocit. Na moc otázek neodpovídal a spíš jenom otevíral nové.  

Zato knižní zpracování má hodně pěkně zpracovaný příběh, obsahuje mnohem víc myšlenek, odpovědí a celkově podává děj mnohem přehledněji a zajímavěji. Přesto jsem měl pocit, že je knížka mnohem víc akční, než hra. Ikdyž neodpovídá přímo na otázku invaze a Sephů, vysvětluje toho hrozně moc a podává myšlenky a názory na celou "invazi", takže se dá snadno udělat přehled o všech souvislostech. Překvapilo mě i povedené propojení s příběhem původního Crysis, které dává smysl.

Jestli podle této knížky (nebo jiné podoby příběhu) zpracovával Crytek samotnou hru, musím se zeptat, kde se stala chyba, že je mezi těmito verzemi takový obrovský rozdíl. Samozřejmě na tom má velký podíl možnost podat v knížce mnohem víc informací. Ale přesto si myslím, že to šlo zpracovat mnohem líp a srozumitelněji.
Problém vidím možná v tom, že celý příběh znali, takže jim možná při tvorbě hry nedošlo, které části jsou podstatné pro pochopení všech souvislostí, a které můžou vypustit. A tak se stalo, že ikdyž příběh hry vychvalovali, mysleli vlastně celý ten příběh, ale ne ty části, které byly obsaženy ve hře. Za příběh se určitě stydět nemusí. Problém ale je, že hráči, kteří knížku nečetli, příběh tak skvěle nepřijali, stejně jako já.

Stejné věci se bojím při vývoji Warped Times Pres3nt. V hlavě mám příběh, ale jde o to zpracovat ho tak, aby se hráči dozvěděli všechny důležité detaily k jeho pochopení, ale zároveň hru nezatěžovat zbytečnými detaily, protože na ně už není prostor. Navíc je to ještě těžší, pokud hráči nehráli minulé díly. 
Cryteku se to nejspíš moc dobře nepovedlo. Ale lehké to není, chápu to, určitě je za to neodsuzuju. Game design je hodně náročný obor a je hrozně snadné udělat chybu, nebo neudělat něco přesně podle představ. Možná byli navíc omezeni časově, protože hlavně konec hry mě přišel takový uspěchaný.

Ale abych to nějak shrnul, knížku bych určitě doporučil všem, komu se líbil první díl Crysis a z příběhu druhého dílu mají trochu zmatek a plno otázek. Změnila můj názor na odklon on původního příběhu Crysis 2, teď se mně to možná líbí mnohem víc, než kdyby pokračovali jenom v té jednoduché invazi na ostrovech. Jsem moc rád, že jsem si ji vybral jako první knížku po dlouhé době. Určitě bych s tímto nově založeným zvykem nechtěl přestat a těším se na vydání Assassins Creed: The Secret Crusade, doufám, že mě nadchne aspoň zčásti tak, jako Crysis: Legie.