Co s tím? (1.03.2012)

Dnešní příspěvek nebude obsahovat žádnou zajímavost z mé tvorby nebo aktivity. Jenom se někam potřebuju rozepsat o životě a jako oběť těchto nesmyslů padl můj web.

V poslední době mám totiž pocit, že je všechno špatně. Jako bych žil v nějaké nepovedené alternativní realitě, jako ve druhém díle Návratu do budoucnosti. Vím, že za pár let si musím najít práci, jenomže mě nic z toho, co bych chtěl dělat, nejde. Baví mě učit se v PHP, jenomže nemám programátorské myšlení a matematiku vůbec neovládám, takže o nějaké pokročilejší úrovni nemůže být vůbec řeč. Dál mě samozřejmě hodně baví tvorba her, ale ani tam nejsem na lepší úrovni a jednotlivé části jako například level design, grafika nebo samotný game design znám jenom okrajově a mám pocit, že víc se to snad ani nenaučím. Navíc mě dělá dost velký problém naučit se angličtinu, kterou bych k takové práci asi určitě potřeboval.



S grafikou to taky není o moc lepší. Baví mě, ale jenom digitální, s tužkou v ruce nejsem schopný ani rovné čáry, a to dobrý grafik nesmí. Navíc taky ta moje úroveň :D

Prostě vůbec nevím, čím bych se mohl na PC živit. A živit se něčím jiným, tak to už je úplně vyloučeno. V reálném světě mě nejde vůbec nic. Navíc nejsem vůbec společenský.

Asi největší vliv na moje špatné myšlenky má samozřejmě škola. Proč mě všechno dělá takové problémy? Matematika, chemie, nic z toho nechápu tak dobře jako ostatní. Nejsem si jistý, jestli by to zlepšila větší příprava a cvičení, asi trochu ano, problém ale je, že při té přípravě vidím, jak mě to vůbec nejde, a tak se na to radši vykašlu. Nemám vůbec chuť ani sílu.

Jako by to všechno bylo předem určeno. Ale proč? Proč nemůžu ovládat to, co chci? Trochu závidím některým mým bývalým spolužákům, kteří úspěšní taky nejsou, ale je jim to celkem jedno, protože ani žádné cíle nemají a stačí jim užívat života. A vypadají šťastně. Jak řekl Al Mualim, vědění přináší jen bolest.

Když se ohlédnu za celým mým životem, jako by mě ho někdo chtěl zničit. Vím, můžu za to sám. Kdybych byl silnější a odhodlanější, určitě by to šlo. Ale takový nejsem. Na závěr jedna myšlenka:

Říká se, že máme být rádi za chyby, které děláme, protože se z nich můžeme poučit a stejnou už nezopakovat. Ale co dělat, když se taková příležitost už nikdy neobjeví?