Nová kapitola rozepsána (23.07.2021)
Už se pro mě pomalu stává nepsaným pravidlem, že každý můj blog začíná vznikat ve vlaku a ani ten dnešní není výjimkou. Ubíhající krajina a zároveň dostatek času, který se za jízdy nedá využít o moc líp, prostě svádí k třídění myšlenek. Dnešní cesta vlakem pro mě má velký význam - každou chvílí mě přibližuje nejen blíž Praze, ale píše poslední řádky první kapitoly mého života v hlavním městě.

Dělí mě totiž už jen 2 noci v mém bytě na Hlubočepech, který mě v Praze poskytl před 3 a půl rokem první útočiště, tehdy ještě jako nezkušenému dobrodruhovi ve velkoměstě :). Myšlenka na nový byt mě lákala už před rokem, ale celá situace s covidem mě tenkrát posunula úplně jinam. Ale právě i tím, čím jsem si při pandemii prošel, mi bylo ještě více jasné, že by to mohl být přesně ten nový začátek, který hledám. Na Hlubočepech jsem prožil skvělé chvíle a budou mi chybět, ale vše dobré i zlé už patří minulosti a je na čase vstoupit do něčeho nového. K tomuto rozhodnutí samozřejmě vedlo více důvodů, nový začátek je spíš super bonus - hlavně už jsem se těšil na pohodlnější bydlení ve větším prostoru, než 10 metrů čtverečních a zároveň jak jsou Hlubočepy krásné co do přírody, tak jsou taky hodně nedostupné a prázdné.

Zatímco panoval přísný lockdown a já byl uzavřený na Moravě, zapátral kolega po náhradníkovi za sebe do bytu naproti práce. Téměř okamžitě jsem vycítil jistou šanci, protože kombinace 39 metrů čtverečních, super balkonu (naštěstí s výhledem na park, ne na pracovní budovu) a asi desetimetrová dostupnost do práce - tak taková kombinace se neodmítá. Vyrazil jsem proto hned brzo ráno na prohlídku, nedbaje zakázaného cestování, protože v ceně bylo hodně. Tehdy jsem měl celkem strach z kontrol (nejblíž jsem tomu měl na hlavním nádraží), ale zpětně mi ta cesta, kdy jsem byl jediný ve vagonu neuvěřitelně chybí a skoro bych si přál další lockdown :D.

Prohlídka mé instinktivní rozhodnutí už jen potvrdila a okamžitě jsem si byt zamluvil. Do stěhování zbývalo ještě několik měsíců a já byl opravdu rád, že po situaci s covidem budu moct začít v Praze jinak, od nového začátku . Poté, co jsem získal a ztratil přátele, naučil se docela dost zblízka mezilidským vztahům a naučil se žít velmi zdatně sám se sebou - poslední dobou lépe, než s lidmi (což je obrovská změna o které jsem psal minule).

Stěhování se postupně blížilo a samozřejmě každým dnem stoupala moje nervozita s přípravami všech náležitostí, včetně balení a úklid s navazujícím předáním bytu. Ale už bylo vše naplánované a tak jsem neměl jinou možnost, než se řídit plánem a hlavně termínem, už nebylo kam uhnout. A protože bych to jinak nebyl já a v mém životě se musí pořád něco dít - náhoda tomu chtěla, že jsem měl domluvené na stěhování 2 kamarády s autem, ale necelý měsíc předem jsem věděl, že to nevyjde. Nakonec nezbylo, než se na celé stěhování vrhnout svépomocí jen za pomoci zavazadel a MHD - naštěstí jsem ve své chaotické a lehce punkové osobnosti výjimečně našel organizační talent a rozvrhnul si přesnou trasu, odjezdy a příjezdy tak, abych vše zdárně i když hekticky dokázal zvládnout do večerních hodin.

tady by můj blog mohl skončit, protože jeho úvod jsem psal ve vlaku 2 dny před stěhováním, ale nebyl bych to já, kdybych ho dokončil - proto teď máme skvělou příležitost přesunout v čase 3 týdny po nastěhování, kdy jsem se konečně odhodlal k vytouženému závěru :)

O 3 týdny později sedím na vlastním balkonu (který jsem zatím využil asi 3x, což je trochu škoda) a mám za cíl zajímavě sepsat zbytek této velké kapitoly. Stěhování, do kterého jsem se pustil sám, proběhlo velmi hladce - snad kromě cesty do Prahy, kterou opět doprovázely velmi silné bouře a tak jsme přijeli s hodinovým zpožděním a domů (ještě do Hlubočep) jsem se musel dostávat nočními linkami. Naštěstí šlo o běžné atmosférické jevy a nebyl jsem tak svědkem další apokalypsy, na kterou jsem měl naprosto výjimečné štěstí při minulé cestě z Břeclavi do Hodonína a která byla nezapomenutelná. Naštěstí jsem tehdy mohl děkovat pražskému vlaku s větším zpožděním, jinak bych neviděl vír z dálky, ale vyskytnul bych se přímo v něm.

Ale zpět ke stěhování - druhý den večer i přes únavu z cesty do Prahy a následujícího pracovního dne jsem dokázal přenést spoustu věcí do práce, která je přes ulici nového bytu a to mě strašně moc zachránilo - druhý den jsem měl už od rána slušnou časovou rezervu a tak mě nepřekvapilo ani lehké zdržení předání bytu a nakonec ani půlhodinová zajížďka kvůli silnému dešti.

Stěhování v MHD proběhlo velmi pohodově a měl jsem celkem velké štěstí na prázdné vozy (zčásti vypočítané z tříletého pozorování). Můj byt jsem po pěší trase opouštěl naposledy už odpoledne - měl jsem tak dost velkou rezervu před domluveným autem, se kterým mi kolega slíbil výpomoc po pracovní době kvůli posledním věcem - díky mé šikovnosti už hlavně jen židle a drobnosti.

Do nového bytu jsem se těšil hrozně moc i když jsem byl už plně přestěhovaný, byl to těžký moment, kdy jsem byt viděl naposledy. Ale na loučení jsem měl málo času a už jsme startovali směrem od Hlubočep, které jsem těžko opouštěl.

Doma mě uvítal jak místní sousedský kamarád, tak kladenský kolega a oslava byla povedená, i když jsem je těžko hostil v bytě, který jsem sám poznával. Dnes jsem už velmi pěkně vybavený, ale do dokonalosti chybí nějaké drobnosti - přesto jsem plně využil plánovaný rozpočet a lehce překročil - zejména na pracovní stůl, polštáře a přikrývky, poličky na moje cennosti kterými se chci pochlubit a také vybavení kuchyně, která toho v základu nabídla hodně málo.

Na novém místě jsem se cítil jako doma okamžitě, Kačerov je pěkná lokalita, i když to nejsou Hlubočepy, které měly zase něco jiného. Velice vděčný jsem za kolegu souseda, se kterým se nám povedlo najít opět společnou řeč a navázali jsme na pravidelné pivní sešlosti - které si ovšem budeme muset mírně ohlídat, protože začínáme být vcelku nebezpeční sami sobě :)

Všechny starosti se stěhováním jsou teď pryč a já se tak mohu pohodlně věnovat práci na vlastních projektech - bohužel 3x64 právě kvůli nedostatku času utrpěla a vydání androidu se opozdilo. Mám ale velké štěstí na výborné testery, kterým jsem tento týden konečně mohl nabídnout betu a po hratelnostní stránce jsem obdržel výbornou odezvu, zbývá jen doladit několik bugů a můžu vyzkoušet, jak android dobude svět :)

Tolik jsem chtěl napsat k celé první pražské kapitole a začátku druhé - nakonec je blog delší, než obvykle, ale chtěl jsem si zaznamenat co nejvíc dojmů a zároveň takovým způsobem, aby to bylo ještě zajímavé a publikovatelné :) Nezbývá než doufat, že mě nečeká žádné další nepěkné překvapení a vztahy s lidmi budou i přes zvyšující se míru socializace kvůli návratu do kanceláří a přesídlení na Kačerov stále tak dobré jako dosud :)