2020 aneb jak ztratit přátele za 6 měsíců (19.10.2020)
Sobota večer a po třech týdnech na Moravě mě posílá vlak zpátky do Prahy. Podzim už se připomíná a už po sedmé hodině prorážíme hlubokou tmou. Při takové atmosféře (a při pěkném promořování a hrozícím nebezpečí, že se nedostanu zpět) jsem se rozhodl začít vyhodnocovat to, co přinesl rok 2020. Protože ještě při návratu z Poznaně (což bylo skoro přesně před rokem) jsem netušil, jak tento rok změní pravidla hry - vlastně bych měl říct od základu přepíše. Poslední článek na téma mého života v Praze jsem psal po nástupu do SCS Software, kde jsem získal skvělé přátele, kteří mě podporovali dokonce ještě s vydáním 3x64, které se protáhlo dlouho do noci při debatě nad prvními uživatelskými recenzemi u nespočtu piv :). V tuto chvíli se vše zdálo téměř ideální a pohádkové. Život plynul správným směrem, co by se mohlo pokazit?
Na kulečníku s přívětivými kolegy testery, co by se mohlo pokazit?


Dnes už ani neumím najít moment, kdy se vše začalo měnit, ani to, co to způsobilo. Mohu jen hádat, že se to překrývá se stěhováním do jiné kanceláře ve firmě, s tím, že nás opustil kolega, se kterým jsme denně debatovali nad pravidelným přísunem kofeinu. Neoddiskutovatelným faktem je, že od tohoto období se začaly vcelku rychle měnit moje vztahy s ostatními. v kanceláři, kam jsem dříve chodil moc rád (ze začátku jsem si ani nestíhal vybírat volno), jsem najednou vycítil, že kolektiv se začíná ubírat jiným směrem, který mi přestával sedět. A úplně přesně to vycítili i ostatní. Ze začátku to byl jen pocit - nebyl jsem tak často zván na přestávky v kuchyňce a k společným aktivitám, čehož si nešlo nevšimnout. Později se všechno od tohoto bodu stupňovalo a vlastně jsem úplně přestal mít co ostatním řict. Stejným lidem, se kterými jsem trávil tolik večerů u piva. Asi nejsilnější moment, kdy jsem si uvědomil, že mám vlastně o lidech kolem svoje vlastní iluze, byl můj návrat z Poznaně. Byl jsem pozitivní a plný zážitků, ale z našeho kolektivu mě lidi skoro ani nevěnovali pozdrav, takže nikdo ani nepoznal, že jsem po návratu z Polska nemohl mluvit, protože jsem něco chytil :). To bylo poprvé, co si pamatuju, že jsem se v práci necítil v kolektivu přátel a neměl jsem vůbec pocit nějaké podpory.

To jsem si ještě říkal OK, kolektiv se mění, někteří si mezi sebou rozumí více a se mnou tolik být nepotřebují a snažil jsem se to brát jakože se vlastně nic neděje.v tomto momentě jsme pořád v roce 2019 a po mém boku v Praze stojí pár kamarádů a jeden nejlepší, ke kterému mě pojí(ly) super vzpomínky (pomineme Moravu - kde je můj nejlepší kamarád se mnou díky bohu doteď).
Vydávání 3x64 s přáteli


Ale bohužel mě tento jiný přístup ostatních začal ovlivňovat, mrzelo mě, že to není jako dřív, což celé urychlilo situaci, ve kterém jsem teď. Čas běžel a důkazy, které jsem nacházel o tom, že kamarádi, kterých jsem si vážil natolik, že jsem se s nimi pustil do jedné vlastní minihry (což u mě už něco znamená :)) už raději vyhledávají společnost beze mě a máme stále méně a mně společných témat, tak tyto důkazy přibývaly. Ale stále mám v tento moment jednoho neoddělitelného (jak jsem byl naivní...) kamaráda a jeho společníky, se kterými plánujeme společné akce. V tuto chvíli probíhá GDS, kde prezentujeme 3x64 - naštěstí a díky bohu za to jen s mojí kolegyní v Lightning Softu Annou, takže tyto krásné vzpomínky nemám vůbec zničené lidmi, na které dnes nemůžu už ani pomyslet.

A teď jdeme konečně přitvrdit - ano, je tu apokalypsa a soudný den s kodovým označením 2020 . Tento rok se začal neskutečným způsobem srát už od začátku. Nastávají první reálné konflikty s lidmi, kterým vděčím za to, že jsem naše přátelství dostal na začátek konce :) - Nutno dodat, že za většinu toho necítím odpovědnost jen a čistě na mojí straně a spousta toho byl jen důsledek toho, co začalo předtím, jak jsem už zmínil. Některé chyby si samozřejmě přiznat musím a hluboce mě mrzí dodnes. Jenže tahle hra už je ukončená a nikdo jiný už si na ni nevzpomene.

Ale abych se vrátil, na mém pracovním místě jsem seděl stále více nerad a prakticky úplně jediná věc, kterou jsem měl s těmi mými dříve dobrými kolegy společného, bylo 3x64 a testování nových verzí. Konverzace o čemkoliv jiném se stávaly naprosto vyloučené a i slepý by si dal dohromady a prozřel, že lidé nemají o komunikaci se mnou příliš velký zájem.

A během těchto vypjatých vztahů se do celé situace vneslo něco, co by se dalo velmi výstižně nazvat poslední hřebíček do rakve - samozřejmě pandemie a karanténa. Zavření kanceláří přišlo velmi rychle a nečekaně. Kde se v tu chvíli nacházel Satik? Připravil si na nadcházející těžké období ten nejhorší možný scénář. Se všemi rozhádán a všemi nepochopen opustil kancelář a uchýlil se do práce z domova. V takové situaci samozřejmě nebylo možné rozumně komunikovat s kolegy a tak jediný kontakt mi zůstal s Moravou, 300 kilometrů daleko.

První karanténa byla možná nejtěžším obdobím v mém životě, nebo alespoň jedno ze dvou. Bylo to těžké pro všechny, strach byl všudypřítomný, hranice zavřené, vlaky jezdící minimálně. S vědomím, že tu v Praze musím zůstat několik týdnů v tomto stavu, kdy se mnou komunikuje minimum lidí z firmy, bylo šílené. Po třech týdnech o samotě a s faktem, že všichni okolo nemají s home officem žádný problém, jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem neschopný a sám. Ještě jsem sice sem tam komunikoval s mým kamarádem v Praze (se zbytkem jsem se postupně definitivně rozhádal - bohužel zase podle úplně stejného scénáře, kdy komunikovat přestali oni - já se vše dozvídal až zpětně měsíce poté), ale i tento poslední vztah čekal brzy velmi smutný osud.
Satikův poslední výlet s kamarádem


Přes tohle všechno jsem si zachovával zbytky optimismu. Poté, co jsem se dozvěděl, proč mě ostatní nechali v tom plavat (můj těžší průběh karantény v prázdném bytě je příliš obtěžoval), jsem se utěšoval, že prostě jejich rozhodnutí padlo a já to budu respektovat. Nakonec není tak zle, ještě mám stále svého kamaráda, se kterým se známe 2 roky a máme v Praze zažito spoustu věcí :)

...Jsem si říkal asi měsíc. Správně tušíte, že i tento neoddělitelný kamarád, poslední člověk v Praze, mě nechal být. Co hůř, ze dne na den. Následující období definovalo to, čím jsem se stal dnes a co budu jen velmi těžko měnit. Ve zkratce mě to prostě zlomilo a dodnes s tím nejsem vyrovnaný. Detaily, proč se tak stalo, jsou ještě příliš čerstvé a i když jsem v tomto příspěvku naprosto otevřený, nemá smysl je moc vytahovat.

Tady se naštěstí celá situace dostala do klidného stavu. Je to úplně jiná jistota, když člověk už nemá moc co ztratit :) Bohužel všechny tyto momenty se odehrávají v Praze, kdy mám mého posledního nejlepšího kamaráda hodně daleko a po telefonu se to dá řešit jen zčásti. Pravdou bohužel je, že ztráta tolika lidí a důvěry během krátké doby se nejspíš nedá vyřešit krátkodobě nijak, to je prostě rána, zvlášť, když to skončilo neuzavřeně a po internetu (jako vážně?)...
Na kulečníku v práci již sám


Jestli vám přijde doteď tento příběh chaotický a strašně rychlý bez spousty nevysvětlených detailů, tak vězte, že je to naprosto správně - stejné pocity mě doprovázely po celou dobu tohoto období. Zajímavostí je, že veškeré negativní pocity se vztahují jen na Prahu a lidi v ní. Všechny tyto věci se úplně vyhnuly mé rodné Moravě, i když jsem z doslechu také slyšel hodně příběhů o zničených kamarádských vztazích. Ale moje poslední přátelství to nezměnilo, právě naopak. Takže přes všechny lidi, co mě mají za negativního, končím tento příběh aspoň s malým světlem na konci tunelu. Sluníčkový určitě nejsem a nebudu, ale jak se zdá, nejsem ani to, co se ze mě snažili poslední 2 roky udělat mí zdejší "přátelé" :)

Ideálním řešením by pro teď bylo všechno spálit a začít někde jinde úplně znovu. Jenže mám práci v SCS Software rád, před druhým home officem se mi dokonce po dlouhé době povedlo pomalu navazovat kontakty s nově příchozími lidmi místo těch starých (já vím, hlavně si nic neslibovat a neidealizovat jako dřív). Taky bych rád některé věci s dotčenými lidmi dořešil osobně. Ovšem tady bohužel řešení nejspíš možné nebude.

Ve skutečnosti mi momentální home office naprosto vyhovuje. Poučen první vlnou jsem si rozvrhnul čas strávený v Praze a na Moravě tak, abych nikdy netrávil čas v prázdném bytě déle než 2 týdny a taky se učím být samostatnější, méně závislý na ostatních, protože na lidi se spolehnout nedá. Situace po návratu do firmy bude těžká. Ve hře je určitě změna kanceláře v rámci firmy, ale o nové práci nepřemýšlím. Ale zatím nemá žádný smysl nic plánovat. Za 3 dny vychází výroční update 3x64, na který se těším. A na závěr bych ten rok shrnul takto - sice o 4 kamarády chudší, ale o 2 eventy a 2 updaty v 3x64 bohatší - a to je to, o co tu běží :)